Co dělat když potkám divokou zvěř. Divoká zvěř se má obvykle před člověkem na pozoru a zmizí dřív, než si jí stačíme všimnout, nebo se nám obloukem vyhne. Riziko napadení je dost nepravděpodobné, ale přeci jen je lepší být připraven na nenadálou situaci, do níž by nás uvedla přítomnost divokých prasat, zdivočelých psů nebo i jiných zvířat. Šance, že zaútočí, je zcela minimální, ale mohlo by k ní dojít v případě, že jsou zaskočena a cítí se být v ohrožení. Bylo by chybou v takovém případě „vzít nohy na ramena“, ztratili bychom přehled, co se nám děje za patami, a případnému útočníkovi bychom ukázali, že jsme vhodný slabý cíl. Naopak, doporučuje se zůstat k němu otočený čelem a pomalu ustupovat – dát tak najevo, že o střet nestojíme. Takový efekt má i ústup ke kmeni stromu, s nímž opticky splyneme. V případě nouze nás může zachránit rychlé vyšplhání na strom, při běhu odhazování věcí (zpomalí zvíře), při nešťastném setkání s medvědem hraní mrtvého. Rysa ani vlka se není potřeba obávat, na medvěda nejspíš také těžko narazíme (stálý výskyt několika málo jedinců je dokumentován jen v Beskydech a v Jeseníkách), avšak na divoká prasata bychom natrefit mohli. Nepříjemností by byli i zdivočelí psi, protože nemají z člověka strach.

Divoká prasata se vám také spíše vyhnou, ucítí vás již z dálky a obejdou vás, takže je ani neuvidíte, jen uslyšíte. Nepříjemné je nenadálé setkání, náhlé překvapení. V tom případě je velmi důležité se rychle zorientovat a uvědomit si, koho jsme potkali – nejnebezpečnější je bachyně se selaty, která okamžitě cítí ohrožení a může bleskurychle zaútočit. Proto rychlý klidný ústup nebo vyšplhání na strom je nanejvýš žádoucí. Bachyně mají jednu velmi nebezpečnou vlastnost – když útočí, vy se jim vyhnete a ony vás předběhnou, dokážou se na místě otočit a zaútočit zezadu, své útoky opakují. Velmi nebezpečný je také starý osamělý divočák, ten se ale nedokáže otočit a neútočí zezadu. Většinou se spokojí s prvním útokem, zahnáním vetřelce a pak klidně a spokojeně odkluše do houští.

Specifickým případem jsou zvířata nakažená nemocí, hlavně vzteklinou, která se projevuje změnami chování. Takoví jedinci ztrácejí plachost a mohou být agresivní. Kontaktu s nimi se v každém případě snažme vyvarovat. Na vzteklinu jsou z našich šelem nejnáchylnější lišky (výskyt nákazy u nich však už několik let nebyl zpozorován). Při pokousání volně žijícím zvířetem musíme vyhledat lékařskou pomoc.