Zubr evropský (Bison bonasus) je největším suchozemským savcem Evropy a společně s bizonem americkým (Bison bison) jediným žijícím druhem rodu Bison. Připomíná tura domácího, ale je mohutnější, s delší tmavohnědou srstí. Na bradě a krku tvoří prodloužená srst vous a hřívu, výraznou hlavně u starých samců. V kohoutku dorůstá 158-195 cm, na délku měří 240-350 cm, ocas je dlouhý 50-80 cm. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 350-1350 kg. Samci jsou celkově větší než samice a mají také delší rohy.

Zubr evropský se původně vyskytoval na rozsáhlém území Evropy, od severního Španělska přes střední Evropu a jižní Skandinávii po Pobaltí a od Rižského zálivu jihovýchodně až po Černé moře a Kavkaz. V průběhu staletí se však areál rozšíření v důsledku rostoucího odlesňování a pronásledování postupně zmenšoval, až byl nakonec na počátku 20. století soustředěn pouze do malé oblasti na území Polska (Bělověžský prales) a na Kavkaz. V Polsku se ještě před 1. světovou válkou vyskytovalo více než 700 kusů, po jejím skončení zde nebyl zjištěn ani jeden. Kavkazská populace čítala v roce 1890 442 kusů a pro svou zranitelnost byla převedena i pod dočasnou ochranu ruského cara. Poté, co zde v roce 1919 došlo k dalšímu šíření chovu tura domácího však byla snížena na pouhých 50 kusů, z nichž byl poslední zabit v roce 1927.

Všichni současní zubři jsou tak potomky jedinců chovaných v zoologických zahradách, kterých bylo v době vymizení z volné přírody pouze 54. Reintrodukční pokusy doposud proběhly na území Běloruska, Polska, Ruska, Litvy, Ukrajiny a Slovenska. Celosvětová populace zubra evropského čítala v roce 2010 4431 kusů, z toho 2956 žilo ve volné přírodě nebo polodivokých chovech a 1475 v zajetí.

Přesné údaje o vymizení druhu z území České republiky chybí, muselo k němu však dojít již v raných dobách. Jeho původní rozšíření dodnes na mnoha místech připomínají odvozená jména obcí (Zubří, Zubnice), či vodních toků (Zubřina, Zubřinka). Z českých zoologických zahrad začala s chovem čistokrevných zubrů jako první Zoo Praha v 50. letech 20. století, v 90. letech se začaly objevovat také soukromé chovy. V současné době je největší stádo k vidění v oboře Židlov v Ralsku.

Zubr evropský je vázán na listnaté a smíšené lesy, hlavně na rozsáhlejší porosty s hustým podrostem a mýtinami. Je aktivní ve dne i v noci. Samice a mláďata žijí ve stádech do 15-20 kusů, staří samci žijí samotářsky. Živí se hlavně bylinami, ale požírá také listí, větvičky a kůru stromů, příležitostně i jejich plody (hlavně žaludy). Člověku se většinou vyhýbá; útoky hrozí pouze ze strany samců v říji nebo samic s mláďaty, jsou však jen demonstrační a pronásledování po několika desítkách metrů končí.

Říje probíhá od srpna do září a samci během ní navštěvují stáda samic, o jejichž přízeň často bojují. Samice jsou březí necelých 9 měsíců a každým druhým rokem rodí v květnu nebo červnu jedno mládě. To pohlavně dospívá ve věku 3 let, ale plné tělesné velikosti dosahuje až ve věku 6-7 let, kdy jsou samci také poprvé schopní uplatnit se při páření.