Devastace země za třicetileté války
Navzdory počínající pěstební péči byly lesy koncem 16. století silně zdevastovány. V dobovém popisu krkonošských lesů, které byly tehdy vyhrazeny pro potřeby kutnohorských dolů, se uvádí, že Krkonoše byly z velké části holé, lesy přeměněny na pole, dědiny, louky a pastviny, v celé oblasti se hojně pásl dobytek. Do hospodářského vývoje českých zemí tvrdě zasáhla třicetiletá válka (1618 – 1648). Tehdy bylo v Čechách zničeno a vypáleno 80 měst a 833 vesnic, na Moravě 22 měst a 333 vesnic. Současně nastal velký úbytek obyvatelstva, způsobený válkou, morem a vystěhovalectvím. Zpustošení země, úbytek obyvatelstva a mnohdy trvalé opuštění sídel vedlo k opětovnému šíření lesa na opuštěnou zemědělskou půdu, obdobně jako před 200 lety za husitských válek.
Obnova ekonomiky – první energetická krize
Po třicetileté válce se postupně obnovuje hospodářství a rozšiřuje osídlení. Znovu se odlesňuje řada ploch a přeměňují se na zemědělskou půdu. Obnova ekonomiky si vyžádala další růst spotřeby dřeva, zejména pro doly, hutě a sklárny, někde padly za oběť velké plochy lesa. V některých krajích se projevuje zoufalý nedostatek dřeva, který brzdí rozvoj průmyslu. V této souvislosti by se dalo hovořit o chronické energetické krizi.
Uhlí zachraňuje lesy
Přímo spásou pro lesy se na počátku průmyslové revoluce v 1. polovině 18. století stalo masivní využívání uhlí jako efektivnějšího zdroje energie. Ovšem využívání dřeva se nesnižuje, pouze se mění jeho struktura. Klesá zájem o dřevo jako zdroj energie, zvyšuje se však zájem o dřevo jako stavební materiál. Změna orientace vede i ke změně pěstování lesů. Snahou již není získat co nejvíce dřeva v co nejkratším čase, ale vypěstovat kvalitní silné sortimenty, které lze dobře prodat.
Lesní řády
Zvýšená potřeba dřeva, spojená s cílem dosáhnout co největších a pokud možno trvalých příjmů z lesa, měla protichůdné důsledky. Na jedné straně docházelo k devastaci lesů ve snaze dosáhnout maximálního okamžitého zisku. Proti této tendenci bylo nutné se bránit, proto Marie Terezie v letech 1754 až 1755 vydala lesní řády, jimiž ustavila státní dohled nad lesy, a to především kvůli jejich zachování jako zdroje energie a zajištění trvalé výnosovosti.
Hospodářská úprava lesů
Na druhé straně majitelé lesů měli sami zájem na zajištění trvalého a vyrovnaného výnosu z lesa a začali se zajímat o způsoby, jak toho docílit. V 1. polovině 18. století tak vzniká hospodářská úprava lesů jako vědní disciplína, s jejíž pomocí se mají lesy upravit tak, aby bylo možné z nich získat onen kýžený vysoký a vyrovnaný výnos, a to především pěstováním, těžbou a prodejem takových sortimentů dřeva, které byly žádané na trhu.
Snaha dosáhnout maximálního finančního užitku z lesa vedla k pěstování nejlépe zpracovatelných a tedy nejlépe prodejných dřevin – smrku a borovice – převážně v monokulturách i na naprosto nevhodných stanovištích. Lesy se zakládaly často z osiva neznámého nebo nevhodného původu, výsadbou sazenic do pravidelných řad. Listnáče byly z lesa záměrně odstraňovány jako plevelné dřeviny. Takové stejnověké a stejnorodé, především smrkové lesy však podléhaly větrným kalamitám snadněji než lesy smíšené, byly také více ohroženy přemnožením hmyzích škůdců.
Odkaz našich dědů
Přestože práce našich předků nebyla bez chyb, zaslouží si obdiv za svůj heroický výkon, kdy dokázali ve velmi krátké době obnovit a přeměnit statisíce hektarů už ani ne lesů, ale spíše křovinatých porostlin do podoby krásných, byť pro někoho pouze smrkových lesů, z nichž získává užitek především současná generace. Slouží jim ke cti, že si po čase uvědomili nedostatky takto pěstovaných lesů a vytvořili celý systém lesnických věd, s jejichž pomocí dokázali dosáhnout kýženého cíle, kterým byl onen vyrovnaný a trvalý výnos z lesa. Kromě toho výrazně přispěli k vytváření podoby té krajiny, která je tak charakteristická pro zemi českou, moravskou i slezskou.
Pro vznik lesního hospodářství byly rozhodující tři momenty: omezování devastace lesů lesními řády a zákony, vznik státního dohledu nad lesy a konečně hospodářská úprava lesů.