Mlok je neohrabaný, líně se pohybující obojživelník. Asi 20 centimetrů dlouhé tělo je charakteristicky zbarveno tak, že na černém lesklém podkladu jsou rozmístěny nepravidelné žluté až žlutooranžové skvrny. Pokožka těla je pokryta drobnými bradavičkami. Mlok skvrnitý se vyskytuje v areálu od střední a jižní Evropy, přes severní Afriku až po jihozápadní Asii.

Setkáme se s ním vždy v blízkosti tekoucích vod na vlhkých a stinných místech ve smíšených a listnatých lesích středních a vyšších poloh. Přes den odpočívá pod listím, pod trouchnivějícími kusy dřev, v mechu apod. Loví za soumraku a v noci různý hmyz, mlže a červy.

Mloci jsou dlouhověcí, žijí i více než 20 let. Páření probíhá v jarních měsících a samice rodí do mělkých tůněk a louží až 60 živých mláďat. Přestože se mloci pohybují značně pomalu, nebezpečí od predátorů jim většinou nehrozí, jsou totiž jedovatí. Pod kůží mají jedové žlázky, které vylučují jed obsahující různé jedovaté alkaloidy, například samandaron. Jed působí na centrální nervovou soustavu, paralyzuje dechové centrum a má další nepříjemné účinky. Pro zvířata je jed mloka silně toxický, u člověka může vyvolat při manipulaci se zvířetem chronické záněty pokožky. Mlok je zákonem chráněný jako silně ohrožený druh živočicha.