Lesníci ve středoevropských zemích byli prvními průkopníky při zavádění dnes často skloňované trvalé udržitelnosti. Lesní řády Marie Terezie z let 1754 až 1756 formulovaly principy trvalosti produkce dřeva, které se staly předchůdcem moderního pojetí

(trvale) udržitelného využívání přírodních zdrojů. Díky těmto řádům například vzrostla v období 1790 až 2000 lesnatost našeho území z 25 procent na 33,5 procenta. I přes mnohé negativní vlivy (globální znečištění apod.), které se nevyhnuly ani lesům, představují lesy tu nejstabilnější a nejzachovalejší složku naší krajiny. Na druhou stranu je nutno říci, že současné pojetí udržitelnosti má širší rámec než před čtvrt tisíciletím. Zahrnuje vedle produkce dřevní hmoty také ochranu biodiverzity a další aspekty.

Velikost chráněných území v lesích

Ochrana přírody se do značné míry prolíná všemi praktickými činnostmi při péči o lesy. Ani z historického hlediska přitom nejde o žádné novum. Vždyť v lesích se nacházejí nejstarší chráněná území u nás (například Žofínský prales, či Boubínský prales zřízený na základě podnětu lesníka Josefa Johna).

Lesní ekosystémy jsou mimořádně cennou součástí zvláště chráněných území (ZCHÚ), tedy území přírodovědecky či esteticky velmi významných nebo jedinečných. Jejich celková výměra v současné době činí 752 000 hektarů, což představuje 28,4 procenta výměry všech lesů v ČR.

Podle zákona č. 114/92 Sb., O ochraně přírody a krajiny, se zvláště chráněná území člení do šesti kategorií:

Velkoplošná

Národní parky                         zahrnují celkem 104 000 ha lesů

Chráněné krajinné oblasti        zahrnují celkem 588 500 ha lesů

Maloplošná

Národní přírodní rezervace        zahrnují celkem 23 000 ha lesů

Přírodní rezervace                    zahrnují celkem 16 000 ha lesů

Národní přírodní památky          zahrnují celkem 1600 ha lesů

Přírodní památky                      zahrnují celkem 19 000 ha lesů

Systém péče o zvláště chráněná území vychází z ustanovení zákona č. 114/92 Sb., O ochraně přírody, který podrobně stanovuje podmínky ochrany těchto území. Cíle a zásady péče o lesní ekosystémy v ZCHÚ jsou pak podrobně rozpracovány v plánech péče, jež jsou rovněž závazným podkladem pro jiné územně plánovací dokumenty, například lesní hospodářské plány.

Principy ochrany přírody se však nedodržují jen v lesích chráněných území. Vlastníci lesů a lesníci se podle nich chovají k přírodě i v normálních hospodářských lesích.

Principy ochrany přírody v lesích

Základním opatřením lesnického pojetí ochrany přírody je praktická realizace strategie trvale udržitelného hospodaření v lesích. Tato strategie tvoří spolu s používáním šetrných výchovných, těžebních a transportních technologií základní předpoklady pro zachování pestrosti lesních ekosystémů.

Strategie trvale udržitelného hospodaření v lesích v bodech

1. Zajišťovat nepřetržité plnění všech požadovaných funkcí lesa, včetně produkce kvalitní dřevní hmoty.
2. Udržovat a zvyšovat biodiverzitu lesů podporou druhové rozmanitosti, tvorbou smíšených lesů, zvyšováním podílu ohrožených druhů lesních dřevin a ponecháním všech neškodících druhů lesních dřevin vporostech.
3. Zajišťovat trvalou a dlouhodobou přípravu stanovištně, druhově, věkově a geneticky vhodných lesních porostů kpřirozené obnově.
4. Zvyšovat podíl využívání genových zdrojů původních kvalitních dřevin vobnově lesa, přednostně přirozenou obnovou.
5. Preferovat biologické způsoby meliorací za pomoci melioračních dřevin.
6. Zajistit péči a trvalé udržování přírodě blízkých okrajů lesů.
7. Vytvářet podmínky pro ochranu biotopů chráněných či jinak cenných rostlin a živočichů a ochranu zvláštních biotopů obecně (mokřady, rašeliniště apod.).
8. Zajistit cílenou ochranu a péči vzácným a ohroženým druhům lesních dřevin (tis červený, jilmy, jeřáb břek, třešeň ptačí, hrušeň planá, jabloň lesní atd.)
9. Dosáhnout rovnováhy mezi zvěří a lesem snižováním stavů přemnožené býložravé zvěře na stavy umožňující přirozenou obnovu všech dřevin bez nutnosti jejich následné ochrany proti škodám zvěří.
10. Podporovat a chránit populace ptáků vytvářením vhodných hnízdních podmínek aktivním vyhledáváním a ponecháváním doupných stromů a vyvěšováním vhodných ptačích budek vlesích.
11. Nehrozí-li nebezpečí šíření hmyzích škůdců, ponechávat vlesích dostatečné množství těžebního odpadu a mrtvého dřeva pro zlepšení koloběhu živin, podporu neškodících druhů mikroorganismů hub, rostlin a živočichů a zlepšení podmínek pro přirozenou obnovu horských lesů.
12. Při používání mechanizace vlesích dávat přednost šetrným technologiím snižujícím poškození lesních porostů, půdy a dopravní sítě.
13. Snižovat podíl ekologicky nešetrných přípravků a materiálů v lesích.

    Les obhospodařovaný trvale udržitelným způsobem zajišťuje trvalou a vyrovnanou existenci velkého množství rostlinných a živočišných druhů, které jen velmi obtížně nalézají odpovídající životní podmínky mimo les. Současně umožňuje hospodářské využívání trvale obnovitelného zdroje strategické domácí suroviny a plní řadu dalších významných funkcí pro společnost.

    Základním principem lesníků při ochraně jednotlivých druhů organismů je komplexní ochrana jejich stanovišť (respektive ekosystémů) a případná diferencovaná péče o ně. Ochrana řady druhů (i celých skupin, obzvláště mikroorganismů a bezobratlých živočichů) spočívá především v zachování, případně vhodném zvýšení pestrosti biotopů i pestrosti jejich vnitřní struktury. Doplňkovými opatřeními pak mohou být speciální zásahy k zachování, posílení či obnově populací vybraných druhů. Mezi taková opatření například náleží:

    • vyčlenění nelesních společenstev na lesní půdě, na maloplošných biotopech krajně nepříznivých pro růst zapojeného lesa (jimiž jsou například mokřady, drobné vodní plochy, rašeliniště, pobřeží vodních ploch a toků, skály, sutě) z lesních pozemků do jiných pozemků, zajištění případné speciální péče o ně,
    • zabezpečení ochrany trdlišť, zimovišť aj. úkrytů před poškozením či zničením, umožnění budování umělých úkrytů na vhodných místech,
    • zachování vybraných sekundárních biotopů či jejich částí s výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů (například mokřadů vzniklých v důsledku poddolování, některých lomů, písníků),
    • zachování či obnova ochranářsky významných historických forem obhospodařování, sukcesních stadií vybraných společenstev, apod.
    • cílené ponechávání přiměřeného podílu stromů přirozenému odumírání a rozpadu při dodržování principů ochrany lesa,
    • cílené ponechávání vybrané části lesa samovolnému vývoji,
    • potlačování nežádoucích druhů invazních vetřeleckých rostlin.

    Některá opatření mají mezi lesníky velmi dlouhou tradici (například podpora dutinových druhů ptáků), jiná jsou otázkou posledních několika let (potlačování výskytu invazních druhů rostlin).

    Spolupráce s institucemi ochrany přírody

    Lesníci úspěšně rozvíjejí spolupráci s Českým svazem ochránců přírody (ČSOP) a dalšími nevládními ekologickými organizacemi, mimo jiné v oblasti mapování a speciálních opatření ve prospěch vybraných druhů a skupin živočichů a rostlin. Další oblastí spolupráce je pomoc při rozvoji Národní sítě stanic pro zraněné a handicapované živočichy. Vedle praktických výsledků mají tyto aktivity také svůj nemalý význam výchovný a vzdělávací.

    Lesníci se také podílejí na pilotním řešení alternativních způsobů ochrany přírody u nás. Jedním z nich je činnost pozemkových spolků (obdoba známých landtrustů ve Velké Británii aj.) s cílem zapojit zájemce z nevládních organizací do péče o vybrané pozemky (ať již z důvodů ochrany přírody či kulturního dědictví).