Latinský název Lymantria monacha.

Je vedle lýkožrouta smrkového (Ips typographus) nejvážnějším škůdcem smrkových stejnorodých porostů. Je zařazena mezi hlavní kalamitní škůdce a dokáže zcela zničit lesní porosty na velkých rozlohách. Poměrně vzhledný motýl má rozpětí křídel až 60 milimetrů (sameček pouze do 45 milimetrů). Samička má nitkovitá tykadla a zašpičatělý růžový zadeček. Sameček má tykadla hřebenitá a zadeček šedočerný, jakoby uťatý. Zbarvení pohlaví je velmi proměnlivé, převládají motýli, kteří mají přední křídla bílá s mnoha černými klikatými a příčnými skvrnkami. Zadní křídla jsou světle hnědošedá. Housenka je šedobílá až černá, nápadně ochlupená a na hřbetě má dlouhý podélný tmavý pruh.

Jak škodí?

Mniška se přemnožuje především ve stejnorodých a stejnověkých smrkových porostech od 30 let, kde je nejnebezpečnější, protože smrky po žíru neregenerují a schnou. Napadá také borovice, modříny, jedle, buky a v kalamitním stavu i jiné dřeviny. Vhodné podmínky k přemnožení vytváří teplé a suché počasí. Motýli se rojí od poloviny července do poloviny srpna. Samičky kladou vajíčka na šupiny kůry, vajíčka přezimují a na jaře se líhnou velmi žravé housenky, které ožírají nejprve nové smrkové výhonky, později i staré jehlice. Pomocí vláken se spouštějí na nižší části koruny a větrem se také přenášejí na jiné stromy.

Ochrana

Žerou tzv. „plýtvavě“, to znamená, že nezkonzumované, překousané části jehlic padají z korun k zemi. Kuklí se většinou na kmeni za šupinami kůry. Jedna z největších mniškových kalamit u nás proběhla v letech 1917 až 1927, kdy mniška zničila různé porosty na ploše asi 600 000 hektarů a za oběť jí padlo 17 milionů kubíků dřeva. Ochranná opatření proti mnišce spočívají zejména v důsledné kontrole jejich stavů a prováděním pěstebních postupů, které by podstatně omezily vhodné podmínky pro kalamitní gradaci škůdce. Při nebezpečném přemnožení se pak používají různě vhodné, ekologicky nezávadné chemické insekticidy.