Lesní organismy tvoří společenstvo – fytocenózu, jež je živým systémem zaujímajícím určitý prostor. Jednotlivé složky fytocenózy dosahují ve svém vývoji různého výškového vzrůstu.

Základní pojmy

Stratifikace neboli patrovitost fytocenózyje označení pro jev, kdy rostliny zaujímají paralelně s půdním povrchem jednotlivé dílčí nadzemní i podzemní prostory v rámci celého životního prostoru v tzv. rostlinných patrech čili etážích.

Rostlinné patro je dílčí soubor rostlin ve fytocenóze, které dosahují stejného výškového vzrůstu.

Patrovitost rostlin je důsledek soužití rostlin různých životních forem ekologicky komplementárních (vzájemně se doplňujících) ve společném prostoru.

Ekologicky komplementární druhy fytocenózy jsou dílčí soubory jedinců fytocenózy zaujímající jednotlivé nadzemní i podzemní vrstvy, nebo se vyskytující v různých časových obdobích, mezi nimiž dochází ke vzájemnému neantagonistickému soužití (symbióze) v různých ekologických podmínkách. Mezi porostem a podrostem se vytváří určitý vztah, který můžeme označit jako závislost, např. pod zapojeným bukovým porostem se vyskytuje sciofytní a mezofytní bylinná vegetace.

Ekologická komplementárnost se projevuje edaficky (půdně) u druhů, které mají kořeny v různých horizontech půdního prostoru, světelně u druhů zaujímajících různé nadzemní vrstvy a časově u druhů, které mají svůj ontogenetický vývojový cyklus v různých ročnících nebo sezónních obdobích, např. druhy v jarním a letním aspektu.

Podle počtu pater dělíme fytocenózy na jednopatrové a vícepatrové. Analýzy fytocenóz se provádějí zvlášť a samostatné pro každé rostlinné patro.

Stupnice patrovitosti

U lesních fytocenóz se rozlišují patra dřevin (stromy a keře) a patra nedřevnatého podrostu, které různí autoři třídí padle různých stupnic patrovitosti.

U dřevin se u nás používá stupnice, kterou publikoval ZLATNÍK a kterou používají mnozí lesní typologové. Třídění dřevin na patra podle Zlatníka :

I – Stromy nadúrovňové, tj. stromy, které jsou vyšší než stromy hlavní úrovně.

II – Stromy hlavní úrovně (stromy úrovňové) včetně stromů, které zasahují zřetelně svými vrcholky do patra úrovňových stromů.

I, II – V případech, kdy nelze dobře rozlišit stromy nadúrovňové od stromů úrovňových a od stromů v přechodu k patru III (viz dále), spojujeme tyto dřeviny do jednoho patra, které označujeme jako patro I., II. Tento způsob označování patra se nejčastěji používá v nesmíšených jedno etážových porostech, ať už přírodních, přirozených, nebo založených, např. u porostů borovice, buku nebo smrku.

III – Stromy podúrovňové, vyšší než polovina výšky stromů hlavní úrovně, ale svými korunami nezasahující zřetelně do souvislé vrstvy korun stromů úrovňových.

IV – Dřeviny podúrovňové s druhy stromovitého vzrůstu a keře od výšky 1,30 m do poloviční výšky stromů hlavní úrovně.

V – Dřeviny nejvýše 1,30 m vysoké. Toto patro dřevin se dále dělí na:

V₁  – jedinci jehličnanů s jedním bočním prýtem, jedinci listnáčů bez děložních listů:
V_1a – jedinci vyšší než 20 cm,
V_1b – jedinci do 20 cm,
V₂  – semenáčky, tj. jedinci jehličnanů s děložními jehlicemi a bez bočního prýtu a z listnáčů jedinci s děložními listy.

Rozdělení dřevin do jednotlivých pater podle této stupnice patrovitosti předpokládá znalost termínu hlavní úroveň. Je to myšlená plocha dotýkající se nejvyšší souvislé korunové vrstvy. Stromy, jejichž koruny ji zřetelně převyšují, jsou stromy nadúrovňové. V pěstební klasifikaci stromů podle výšky (vzrůstu) podle KONŠELA (1931) jsou označovány nadúrovňové dřeviny jako předrůstavé. Stromy hlavní úrovně se označují jako úrovňové, do níž mohou vrůstat tzv. stromy vrůstavé, anebo z níž mohou ustupovat stromy ustupující, které už patří do patra III.

Rovněž nedřevnatý porost vytváří zpravidla několik pater (výška nepřesahuje 1 m).

Je to patro vysokých rostlin, hlavně bylin, např. Senecio nemorensis, Cicerbita alpina, Dryopteris filix-mas, Athyrium filix-femina, Festuca altissima.

Dále je to patro středně vysokých rostlin, jako je Mercurialis perennis, Galium odoratum, Lathyrus vernus, většina trav apod.

Pod středně vysokým patrem bylin může být ještě patro nízkých rostlin, jako jsou např.Oxalis acetosella, Lysimachia nummularia, Asarum europaeum, Hepatica nobilis.

Jako další samostatné patro se vylišuje patro terestrických (pozemních) mechorostů a lišejníků. Mechorosty a lišejníky bývají uváděny společně v jednom patru (přízemní čili půdní patro, výška do 5 cm).

V lesních fytocenózách se vyskytují některé rostlinné druhy, u nichž je problematické, do jakého patra je zařadit. Týká se to především našich lián. Tyto druhy zpravidla zapisujeme do patra podrostu bylin a slovně vyjadřujeme, zda zasahují i do jiných pater.

Zvláštní povahu ve fytocenóze lesa mají rostlinné druhy (mechorosty a lišejníky), které se vyskytují na balvanech, kamenech, na kůře a na větvích stromů. Jsou to zvláštní dílčí závislá společenstva, která většinou při běžných typologických lesnických pracích nebývají studována, avšak mají značný význam v krajinářské práci a v ochraně životního prostředí jako důležité a citlivé indikátory čistoty ovzduší. Při analýze dílčích závislých společenstev se uvádí, v kterém patru se vyskytují.

Patrovitost pod zemí

Kromě nadzemních pater se vyskytují v půdním prostředí ještě patra podzemní, která zahrnují kořeny, oddenky, podzemní výběžky, hlízy, cibule apod. Výrazná patrovitost v podzemí je na stepích, popř. v polopouštích a pouštích, kdy podzemní patra bývají svou biomasou i svým vertikálním rozpětím od půdního povrchu mohutnější než patra nadzemní.

Kořeny různých druhů jsou různě citlivé vůči půdním poměrům, zejména vůči provzdušnění, aciditě, vodě a přístupným minerálním živinám. Podle uvedených poměrů kořeny různě rostou, rozrůstají se, mění tvar a tak u jednotlivých druhů vytvářejí různý kořenový systém, jehož základní architektura je však geneticky podmíněna, takže můžeme rozlišovat rostliny mělkokořenné s povrchovým kořenovým systémem a hlubokokořenné, např. u dřevin s kůlovým kořenovým systémem. Rovněž v půdním prostoru, obdobně jako v prostoru vzdušném, dochází k soužití různých životních forem rostlin ekologicky komplementárních.