Vztah člověka ke zvěři prošel během historie mnoha proměnami. Od svobodného práva lovu, přes privilegium feudálních pánů, chov zvěře v oborách až po vznik myslivosti jako kratochvíle určité skupiny obyvatel. Dnes jde v zásadě o nalezení rozumného vztahu mezi zemědělstvím, lesním hospodářstvím, ochranou přírody, turistikou a myslivostí, případně dalšími činnostmi, kterými člověk zasahuje do krajiny a tím do životních podmínek volně žijících živočichů.

Pro názornost lze komplikovanost těchto vztahů ukázat na příkladu jižní Moravy, kde hospodaří lesní závod Židlochovice. Jižní Morava je krajina, kterou lidský rod kultivuje několik tisíciletí.
První zmínky o intenzivním mysliveckém hospodaření na jižní Moravě se datují z roku 1694. V té době zde byly založeny první bažantnice. Obory byly na Židlochovicku zakládány již před 200 lety. V roce 2000 zrušená obora Pálava byla nejstarší funkční oborou v České republice. Sloužila svému účelu od roku 1882 více než sto let. Dnes však také již patří k historii. Obory představují určitou realizaci myšlenky, že stavy velké spárkaté zvěře ve volnosti musí být uvedeny do souladu s ostatními funkcemi lesa, to znamená, že zvěř by neměla limitním způsobem lesy poškozovat nebo zamezovat jejich přirozenému zmlazení. Koncentrace velké spárkaté zvěře ve volnosti by tedy měly být velmi nízké a chovat by se měla především v oborách.

Lesní závod Židlochovice představuje vrchol komerčně vedené a provozované profesionální myslivosti, která musí být vhodně skloubena s problematikou lesního hospodaření, ochrany přírody a komplexní péče o krajinu. Zůstaly zde zachovány všechny vznešené a krásné atributy tradiční myslivosti a její dobré jméno, zůstala zachována tradice vynikajícího chovu spárkaté zvěře v oborách a nejlepší tradice bažantnictví. Zcela nově se však propojila tradice myslivosti se současnými společenskými trendy vnímání přírody. Příroda jižní Moravy má obrovský význam v tom, jak je nesmírně pestrá. Ať už je to díky tomu, že se nachází v zajímavé přírodovědné oblasti, kde se potkávají čtyři základní zoogeografické okrsky střední Evropy a nebo je to spojeno s tradicemi lesnického hospodaření.
Problematika ochrany přírody na jižní Moravě začala být vnímána v co nejkomplexnějším pohledu. Vznikla proto koncepce trvale udržitelného mysliveckého hospodaření. Dnes není výjimkou, že odborné programy zaměřené na ochranu přírody se realizují v největších zdejších bažantnicích a oborách. Jednotlivé činnosti člověka se slévají do komplexní péče o krajinu. Žijeme totiž v krajině, která je skrz na skrz kulturní, mnohokrát člověkem předělaná. Současná podoba krajiny jižní Moravy je určitým vrcholem snahy člověka rozumným způsobem hospodařit a krajinu přiměřeným způsobem využívat. V tomto rámci lze provozovat i myslivost a uvést ji do harmonického souladu s ochranou přírody, lesnictvím a zemědělstvím.

Dlouhodobé myslivecké hospodaření může být základním předpokladem pro zachování některých skupin živočichů. Typickým příkladem je vruboun pečlivý (Copris lunaris), významný brouk, který nebyl zhruba 50 let v přírodě České republiky viděn. Před několika lety však byla nalezena v oboře Bulhary jeho významná populace. Z hlediska biologie tohoto druhu je zřejmé, že v oboře Bulhary našel nutné podmínky pro svůj vývoj a zachování, tzn. trus velkých zvířat. Pastevectví na jižní Moravě totiž prakticky zaniklo. Nelze však pochybovat o tom, že dříve bylo významnou krajinotvornou lidskou činností a umožňovalo, aby se například tento druh brouka vyskytoval v teplejších oblastech naší krajiny. Obornictví do určité míry nahrazuje někdejší pastevectví. Obory jsou tak rezervoárem, kde mohou najít ideální biotopy různé skupiny organismů. Je také znám fakt, že v Karpatech, dokud tam žilo velké množství jelení zvěře, se celkem běžně vyskytoval dudek chocholatý. V současné době je největší populace dudka právě v oborách na jižní Moravě, protože tam má ideální prostředí. Jeho biologie je totiž bezprostředně vázána na trus velkých zvířat.

Obdobným prostorem jako obory jsou také bažantnice. Skloubení lesnické, myslivecké a ochranářské praxe se v těchto celcích přímo nabízí. V krajině jižní Moravy představují tyto lokality, díky tomu, že jsou po staletí lesnicky obhospodařovány jako bažantnice, ostrůvky zachovalých lesních společenstev s množstvím luk, políček, vodotečí, různých drobných mokřadů apod. Nachází se v nich velké množství biotopů, velké množství přechodových zón – ekotonů. Z toho plyne jejich velká druhová pestrost, která je pro zdejší oblast velmi významná. V posledních deseti letech k tomu ještě přispělo několik revitalizačních projektů. Některé těžko zalesnitelné plochy se upravily do podoby trvalých nebo periodických mokřadů. Vědecký monitoring dnes ukazuje, že tyto plochy jsou druhově mnohonásobně pestřejší než celá okolní krajina. Tato druhová pestrost je výsledkem toho, že jednotlivé druhy zde nacházejí vhodné životní prostředí. Bažantnice jsou velmi významným krajinným prvkem a mohou dále plnit jak svou funkci mysliveckou, tak ochranářskou a krajinotvornou i pro budoucí pokolení.