Polidštěné dřevo je neskonale vděčné: dokáže zpívat, rezonovat s krásou prastarých příběhů hluboko utajených ve tvarech řezbářského díla. Dokáže vypovídat o každodennosti života, jeho úrovni, rozmanitém využívání v domácnosti, hospodářství, řemesle. Ve dřevě je ukryta minulost celé naší civilizace. V jeho letokruzích jakoby se ukládaly stopy lidské činnosti i stopy soužití přírodního prostředí s lidskou prací.

Dřevo i strom vstoupily narvalo do ústně předávaných i psaných pověstí, jsou v mýtech, literatuře, řemesle i umění. Zapustily také kořeny do lidského podvědomí, jsou jedním z důležitých kulturních otisků. Proto je dřevo lidmi chápáno jako zřetelný a pevně zapuštěný symbol každodenního i duchovního života.

Dřevo je kniha psaná věky lidské zkušenosti. Vyžaduje náročného a trpělivého badatele i čtenáře při pátrání po jeho podstatě, zapsané do stránek letokruhů dřevěné hmoty. Kdo v nich dokáže číst, ztotožnit se s nimi, s jejich podstatou, být v nich, ten získává přízeň žijící hmoty.

Dřevo je prvním materiálem, který člověk začal opracovávat a jehož bohaté užívání je typické pro lidskou civilizaci všech dob a zemí. Je zcela nespravedlivé, když velké dějinné epochy nazýváme podle kamene, bronzu, železa a na „dřevo“ jsme zapomněli. Přesto je jeho význam nezastupitelný od dob, kdy začalo sloužit jako materiál k výrobě obydlí, nábytku, nástrojů, lodí, povozů, kdy došlo i k prvním pokusům jeho uměleckého ztvárnění.

Dřevo je živým organismem, který vyrostl a má svoji krásnou typickou strukturu. Dá se snadno opracovat, ochotně přijímá rozmanitý tvar a poddává se jednoduché i složité výzdobě. Půvabná kresba letokruhů, široká škála zbarvení přispívá estetickému působení z něho zhotovených výrobků, které nás důvěrně oslovují. Z přírodních materiálů je dřevo nejblíže lidskému naturelu i potřebám. Lidé, kteří žijí v blízkosti lesů, znají i jeho život, růst i překrásnou vůni.

Les kvete a umírá, šumí, zpívá, mlčí, pláče a žaluje, bouří a odpočívá. Není mnoho jiných přírodních materiálů, které tak jako dřevo hluboce zasáhlo a ovlivnilo život člověka. Nejen ho oslovilo, ale přímo formovalo jeho charakter a duši. Na druhé straně to byl člověk, který zpětně dal dřevu smysl a tvář. Přinucen těžkými životními podmínkami, obklopen hlubokým a neprostupným pralesem, se postupně seznamoval s jeho postatou, důvěrně poznal jeho vynikající vlastnosti, které zušlechtil a využil ke své potřebě. Srostl s ním, dal mu formu, duši i nový život, vyjádřil v něm svoje potřeby i představy. Některá jsou tak stará jako sám organizovaný život společnosti. Člověk vytrvale umocňoval užitou stránku dřeva i jeho nenahraditelnou a nezastupitelnou krásu.