Základní charakteristika
Naftalen je bílá krystalická látka se silným zápachem. Teplota tání naftalenu je 80,6°C, varu 218°C. Snadno se odpařuje a páry jsou hořlavé. Je velmi málo rozpustný ve vodě (31 g.m3), ale rozpouští se v organických rozpouštědlech. Hustota naftalenu je 1140 kg.m3. Molekula naftalenu se skládá ze dvou kondenzovaných benzenových jader. Řadí se proto mezi tzv. polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU).

Použití
Hlavním komerčním využitím naftalenu je výroba dalších chemikálií, které se dále používají při výrobe polyvinylchloridových plastu (PVC). Z naftalenu se také vyrábí  barviva (indigo), léciva, pryskyrice, maziva a rozpouštedla. Slouží i k výrobe povrchově aktivních látek, které se mohou vyskytovat v barvách, náterech a ochranných povlacích.

Dále se z něj mohou vyrábět desinfekční činidla, deodorační prostředky (na toaletách), prostředky na ochranu dřeva, fungicidy nebo insekticidy (kuličky proti molům). V těchto  kuličkách se však naftalen v současné době nahrazuje para-dichlorobenzenem. Zdroje emisí Naftalen se přirozeně vyskytuje ve fosilních palivech. Proto patří spalování fosilních paliv,  stejně jako další nakládání s nimi (skladování, doprava, likvidace), mezi významné zdroje emisí naftalenu.

Naftalen se také muže uvolňovat při koksování uhlí, impregnaci dřeva a pri použití naftalenu jako insekticidu a desinfekčního činidla. Naftalen se uvolňuje i při hoření tabáku a dřeva. Dalším zdrojem jsou výfukové plyny automobilu a úniky naftalenu ze skládek nebezpečných odpadů. Mezi nejvýznamnější antropogenní zdroje emisí naftalenu patří:

· úprava, doprava, skladování a spalování fosilních paliv, koksárenství;
· insekticidy a desinfekcní cinidla;
· výroba a zpracování naftalenu.

Dopady na životní prostředí
Naftalen se v pude a v sedimentech váže jen slabe. Vetšina látky odteká (pokud je blízko povrchu), nebo je vymyta do podzemních vod. Muže být také rozložen půdními mikroorganismy. Naftalen muže těkat i z povrchových vod. Ve vodách muže navíc docházet k mikrobiální degradaci. Ve vzduchu se naftalen rychle rozkládá, působením vlhkosti a slunečního svetla se rozloží v prubehu jednoho dne. Nedochází k akumulaci naftalenu v potravních retezcích. Je však silne toxický pro vodní organismy. Dopady na zdraví clověka, rizika Nejpravděpodobnější expoziční cestou je inhalace. Další možností je požití (hlavně u dětí) a kontakt s pokožkou nebo okem. Absorbovaný naftalen se krví dostává do jater a ostatních orgánu. Vetšina naftalenu opustí tělo během 1 – 3 dnů. Vdechování naftalenu způsobuje bolesti hlavy, zmatení, zvracení a zvýšené pocení.

Po požití dochází k brišním krecím, průjmům a zvracení. Mohou nastat i bolesti hlavy, zvýšené pocení a apatie. Naftalen také způsobuje hemolýzu (rozklad červených krvinek) a nekrózu jater. Příznaky hemolýzy jsou únava, ztráta chuti k jídlu, nervozita a bledá kůže. Hemolýza je doprovázená anemií, leukocytózou (zvýšení poctu bílých krvinek), horeckou, žloutenkou a poruchou funkce jater. Kontakt s kůží způsobuje její podráždení, ve vetším množství vznik dermatitidy. U očí dochází k podráždění a muže vzniknout i šedý zákal. Nejvetší nebezpecí hrozí u těhotných žen a kojenců. Naftalen muže procházet placentou a dostává se také do materského mléka. Po expozici těhotné matky naftalenem se u novorozencu muže vyvinout anemie. V České republice platí pro koncentrace  naftalenu následující limity v ovzduší pracovišt: PEL – 50 mg.m-3, NPK – P – 100 mg.m-3. Páry naftalenu jsou velmi hořlavé. Páry i prach naftalenu mohou tvořit se vzduchem i explozivní směsi.

Celkové zhodnocení nebezpečnosti z hlediska životního prostředí

Naftalen je toxický pro cloveka a především pro vodní organismy. Jeho výskyt v životním prostředí je však obvykle nízký a navíc je přirozenými pochody degradován, proto vetšinou nezpůsobuje vážné ohrožení.

Důvody zařazení do registru

· narízení o E-PRTR
· Stockholmská úmluva
· vyhláška c. 356/2002 Sb. (príloha c. 1)
· vyhláška c. 232/2004 Sb. (príloha c. 1)

Způsoby zjišťování a měření
Základní predstavu o možných únicích naftalenu lze ucinit ze spotreby vstupních chemikálií ci bilance technologického procesu. K identifikaci úniku muže napomoci jeho silný zápach. Pro detailnejší informace je nutné pristoupit k chemické analýze. Pri analýze ovzduší se vzorek nejprve prosává trubickou s aktivním uhlím. Nasorbovaný naftalen se extrahuje sirouhlíkem nebo acetonitrilem. Vodné vzorky se extrahují napríklad methylenchloridem.

Extrakty jsou analyzovány pomocí plynové nebo kapalinové chromatografie. Stanovení mohou provést komercní laboratore ci specializovaná pracovište. Vhodné je pripomenout, že naftalen patrí mezi polyaromatické uhlovodíky (PAU). Pri koncentraci naftalenu například 0,01 % obj. v odpadním vzduchu dojde k dosažení ohlašovacího prahu pro emise do ovzduší pri vypouštení 188 000 m3 odpadního vzduchu rocne (pri 20°C a tlaku 101,325 kPa). Pokud je vypouštena odpadní voda o koncentraci napríklad 1 mg.l-1 naftalenu, je ohlašovací práh pro emise do vody dosažen pri vypouštení 10 000 m3 odpadní vody ročně.

Informační zdroje

· Harte J., Holdren C., Schneider R., Shirley Ch.: Toxics A to Z, A Guide to Everyday
Pollution Hazards, University of California Press, 1991
· U.S Environmental Protection Agency, http://www.epa.gov/
· Agency for toxic substances and disease registery, http://www.atsdr.cdc.gov/
· Computer Retrieval of Information on Scientific Projects, http://crisp.cit.nih.gov/
· IPCS Intox Databank, http://www.intox.org/databank/index.htm
· Toxicology Data Network, http://toxnet.nlm.nih.gov/
· Encyklopedie Wikipedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Naphtalene

15 fauna you won’t think that isn’t photoshopped
rob kardashian weight loss Shop Macy’s doorbusters on Friday and Saturday