Nejedlé houby svými vlastnostmi sice nijak výrazně neohrožují lidské zdraví, i tak se ale jejich konzumace nedoporučuje. Jejich chuť je totiž povětšinou odporná. Použití nejedlé houby při přípravě pokrmu je tak jasným krokem ke kulinářskému neúspěchu. I tak jsou ale nejedlé houby velkou potěchou pro oko i nos.

Čirůvka masitá /Tricholoma pessundatum/

Klobouk 6 – 12 cm, v mládí polokulovitý a s podvinutým okrajem, později nízce sklenutý, na temeni plochý, bez hrbolku, tlustomasý, za vlhka slizký nebo aspoň lepkavý, hladký, nevláknitý, často s nevelkými tmavými skvrnami, na temeni červenohnědý, na okraji světlejší, červenavě nahnědlý.

Lupeny jsou vysoké 8 – 12 cm, nestejně dlouhé, u třeně vykrojené, husté, v mládí světle krémové, pak bělavé, ve stáří skvrnité.

Třeň 4 – 7 x 2 – 3,5 cm, robustní, válcovitý, pevný, plný, jemně vločkatý, bělavě krémový, v dospělosti na spodní části hnědnoucí.

Dužnina tlustá 15 – 25 mm, tvrdá, kompaktní, bělavá, ve spodní části třeně narezlá, s výraznou okurkově moučnou vůní i chutí.

Čirůvka masitá roste v jehličnatých lesích, zejména ve smrčinách.

Tato houba je nejedlá, vyvolává zvracení a průjmy. Nesbírat!

Čirůvka oranžová /Tricholoma aurantium/

Klobouk 3 – 10 cm, sklenutý, ve stáří plochý se širokým tupým hrbolkem, v mládí s podvinutým okrajem, drobně šupinkatý až téměř hladký, za vlhka lepkavý, červenooranžový. Lupeny jsou husté, bělavé až nažloutlé, ve stáří rezavě skvrnité.

Třeň 5 – 10 x 1 – 2 cm, v mládí slzící na vrcholu bělavý, nížeji hustě pokrytý červenooranžovými šupinkami, vločkami (barevný přechod je obvykle ostrý).

Dužnina je pevná, bělavá, s výraznou moučnou vůní a nahořklou chutí.

Čirůvka oranžová roste v jehličnatých lesích, zejména ve smrčinách na vápencové podkladě.

Čirůvka oranžová je nejedlá houba.

Holubinka hlínožlutá /Russula chroleuca pers./

Klobouk 4 – 1 cm, v mládí polokulovitý, později plochý až mírně prohloubený nebo zprohýbaný, na okraji hladký, nanejvýše ve stáří slabě rýhovaný, dosti masitý, pokožka asi do poloviny slupitelná, za vlhka lepkavá, většinou žlutookrová.

Lupeny v mládí husté, ve stáří řídké, křehké, často slzící, bělavé, světle smetanové až šedě nažloutlé.

Třeň 4 – 8 x 1,5 – 2,5 cm, válcovitý až úzce kyjovitý, v mládí plný a pevný, ve stáří houbovitě vycpaný, bělavý až šedě žlutavý.

Dužnina tvrdá, pevná, bělavá, později našedlá, s nenápadnou vůní a mírně palčivou chutí.

Holubinka hlínožlutá roste hojně ve smrčinách a borech, někdy i pod listnáči, zejména v podhorském a horském pásmu. Dává přednost vlhčím kyselým půdám.

Tato houba není jedlá.