Zima je čas odpočinku, zastavení a klidu.

Začíná v době zimního slunovratu, kdy je nejvíce tmy v celém roce. Od toho dne začne znovu přibývat světla a my víme, že se světlem přichází jaro. Teď je však v přírodě klid. Jeden roční cyklus se uzavřel a nenápadně se chystá další. Stromy nemají listy, ale jsou na nich připravené pupeny, které na jaře vyrazí. Malé rostlinky přečkávají zimu pod zemí nebo ve formě semínek. Malé rostlinky přečkávají zimu pod zemí nebo ve formě semínek. Některá zvířata spí. V lese je chladno a ticho. Vše je však připraveno na bouřlivé jaro. Zima se podobá sklonku lidského života, kdy člověk už mnoho prožil, mnoho ví, už netouží po pohybu a odpočívá.

Oslavy slunovratů

Slunovraty jsou předmětem oslav po celém světě, nezávisle na kulturách v té které oblasti, mající kořeny v dávné minulosti. Důvodem oslav zimního slunovratu bylo vítání delšího dne (delší doby počas dne, po kterou svítí Slunce), ústup zimy a sněhu a příchod tepla, lepších podmínek pro růst zemědělských plodin potažmo více úrody a jídla. Různé kultury si tyto cykly vysvětlovaly jako přízeň bohů a odpovídajícím způsobem je oslavovaly.

Prosinec

Prosinec je měsíc dlouhých temných večerů, krátkých dní s nízkou oblohou a prvním sněhem.

• Někteří živočichové spí zimním spánkem.
• Stromy také spí (mají období vegetačního klidu), nekvetou žádné rostliny.
• Po kraji se potulují hejna čečetek, čížků a jiných semenožravých ptáků, sýkor,brhlíků, kvíčal.
• Přezimující pěvci začínají hojně navštěvovat krmítka.

Práce v lese

• Lesníci sbírají šišky jehličnanů: smrku, modřínu, borovice černé, jalovce, lípy,habru, olše a akátu.
• Zakládají do písku ke stratifikaci semena javorů, uskladňují na zimu žaludy a bukvice.
• Dělají prořezávky, pokračují v těžbě vánočních stromečků.
• Provádějí mýtní úmyslnou těžbu hlavně v listnatých lesích, připravují zásobu dříví pro případ nepříznivého počasí.
• Průběžně vyhledávají a těží stromy napadené kůrovcem.
• Myslivci končí se společnými hony i s lovem muflonů, daňků, srn, srnčat a zajíců, zajišťují zimní přikrmování zvěře.

Pozorování

Zvířata, která v zimě nespí, se musí dobře chránit před chladem (hustým zimním kožíškem nebo pohybem) a uživit se (z přichystaných zásob nebo změnou jídelníčku). V zimě jsou vzhůru hraboši, myši, lasice, kuny i veverky, a také srny, jeleni, divoká prasata. Medvědi a jezevci spí nepravým zimním spánkem – svou tělesnou teplotu sníží jen trochu a často opouštějí své úkryty.

V zimě můžeme velmi dobře pozorovat stopy zvířat ve sněhu – často z nich vyčtete celé příběhy. Vezměte si s sebou dobrý atlas a zápisník a vydejte se na výpravu do tichého zimního lesa. Nezapomeňte, že zvířata můžete v lese odhalit i podle trusu a dalších „pobytových znamení“.

V kožichu zima není

Zvěř mění svou srst dvakrát do roka, na podzim a na jaře. Zimní srst bývá dvakrát delší než letní, také hustší a hrubší. Tvoří hustý a teplý kožich. Díky této ochraně zvěř vydrží ležet dlouhé hodiny ve sněhu, aniž pociťuje chlad. V zimě se navíc sdružuje do početných tlup, ve kterých lépe snáší nízké teploty. Odpočívá-li zvěř za chumelenic v loži, chrání ji často i vrstva napadaného sněhu, kterou setřásá, až když vstane.

Mrazivé období hladu

Když zem pokryje ledový krunýř, zvěř se jím nedokáže prohrabat k zemi, kde často bývá dostatek potravy. Navíc si o led do krve zraňuje běhy na nejcitlivějších místech. Ovšem i nezmrzlý vysoký sníh dokáže zvěř potrápit − po delší době chůze v něm je velmi vyčerpaná. Nejnebezpečnější je ale pro veškerou spárkatou zvěř hladký led, na kterém může dojít k tzv. rozčísnutí − nebohému zvířeti na ledu podklouznou spárky na všechny strany, vykloubí si je a zůstane bezmocně ležet. Často se takto zraní zvěř při přebíhání přes zledovatělé silnice.