Průmysl papíru a celulózy patří k malým, ale významným odvětvím, které je konkurenceschopným a perspektivním oborem zpracovatelského průmyslu ČR s dobrou environmentální výkonností. Jeho výrobky nacházejí uplatnění ve všech ostatních odvětvích zpracovatelského průmyslu, především v polygrafickém.

Je založen na obnovitelných surovinách, převážně tuzemského původu (dřevo), a recyklovatelných surovinách (sběrový papír). Řadu let realizuje strategii trvale udržitelného rozvoje. Výroba vlákniny a papíru probíhá v uzavřeném cyklu. Odvětví patří k investičně velmi náročným, a to i s využitím investičních pobídek. Výroba vlákniny je značně náročná na energii, která je však z významné části kryta z vlastních zdrojů na bázi obnovitelných surovin.

Český papírenský průmysl se stal po vstupu ČR do EU nedílnou součástí celoevropského papírenského průmyslu. Došlo k tomu po dvanácti letech od jeho vyčlenění ze společného fungování se Slovenskem v Československé republice. Tato skutečnost je poměrně důležitá, protože významně ovlivňuje současné výrobní možnosti (výstavba papírenských výrobních kapacit byla v minulosti koncipována pro celé Československo) a především krytí reálné potřeby z tuzemských zdrojů. Z těchto důvodů totiž bohužel musí být větší část spotřeby papírů a lepenek v tuzemsku pokrývána importy.

Růst výroby papírů a lepenek v ČR pokračoval i v roce 2006 a vzestup oproti předcházejícímu roku dosáhnul výše 5 %. Produkce tak poprvé v historii překročila 1 mil. tun (1 041 934 t). Z vyrobeného množství pak bylo vyvezeno 799,5 tis. tun, tedy plných 76 %. Úhrnná spotřeba papírů a lepenek v tuzemsku se přitom v prošlém roce zvýšila o 8 % na rekordních 1 473,6 tis. tun, takže z dovozů muselo být zajištěno 1 231,1 tis. tun (+ 12 %). Import je tedy vyšší než představuje celková produkce v ČR, z níž jen 242,4 tis. tun (necelá čtvrtina z celkové spotřeby) bylo uplatněno na tuzemském trhu.

Český papírenský průmysl se nadále vyznačuje nerovnoměrností ve vyráběném sortimentu a specializací výroby na balicí a obalové druhy papíru, které však představují nižší přidanou hodnotu a jsou převážně vyváženy. V zemích CEPI bylo z 99,3 milionů tun v roce 2005

vyrobených papírů a lepenek 50 % grafických papírů a pouze 40 % balicích a obalových, cca 10 % pak hygienických papírů, v ČR pak z celkové výroby bylo jen 31 % grafických a naopak přes 64 % balicích a obalových papírů a lepenek a pouze 5 % hygienických papírů, které jsou rovněž ve velkých objemech dováženy. Ještě více je rozdíl v sortimentu produkce patrný při porovnání např. s Rakouskem kde grafické papíry tvoří 60 % a balicí pouze 36 % z celkové výroby.

Statistiky Svazu průmyslu papíru a celulózy potvrzují celkově velmi progresivní rozvoj odvětví, což hlavně dokazuje údaj o tuzemské spotřebě papíru na jednoho obyvatele. Ta se v roce 2005 zvýšila oproti předcházejícímu roku o 3 % (ze 129,7 kg na 133,3 kg), za rok 2006 pak stoupla dokonce na 143,3 kg na obyvatele za rok (tedy o 7,5 %). Rekordní byla vloni také tuzemská výroba vláknin celkem která se zvýšila o 1 % (765 847 t, z toho 670 729 t buničin). Vývozy v této položce dosáhly výše 242,2 tis. t (zvýšení o 20 %), dovozy vláknin pak poklesly na 33,8 tis. (na 93 %). Velmi významný podíl na zanášce při výrobě papírů a lepenek (43,3 %) má také sběrový papír, kterého se spotřebovalo v roce 2006 v papírenském průmyslu 456 318 t.

Za rok 2006 dosáhla produkce papírenských výrobků celkem výše 510 101 t a vlnité lepenky 422 690 t, což je zhruba stejné množství jako v předcházejícím období (výroba kartonáže z VL však stoupla 3 % a kartonáže a obalů ostatních až o 32 %). Spotřeba v obou statisticky sledovaných základních druzích se zvýšila o 3 % u výrobků (na 481,5 tis. t) a o 2 % u vlnité lepenky (zde o cca 8 tis. tun stoupnul také import).

Perspektivy odvětví

V příštích letech bude nezbytné zajistit důslednou nediskriminaci všech energetických zdrojů a vyvážený návrh systémových změn, aby se předešlo neefektivnímu zvyšování nákladů podniků, odrazování zahraničních investorů od podnikatelských aktivit v ČR. Jedná se zejména o ohrožení dostupnosti základní suroviny – dřeva pro papírenský průmysl, způsobené možným odlivem do výroby energie z obnovitelných zdrojů.

Zároveň je nutno zabránit snižování konkurenceschopnosti českých podniků na evropském trhu vytvářením nerovných podmínek zbytečným zvyšováním limitů EU, bez odpovídajícího prospěchu na straně životního prostředí. Jedná se např. o návrh zařazení všech řek v ČR do citlivých toků (stálo by to přibližně 60 mld. Kč a způsobilo blokace pro nové investice), nebo ne příliš šťastně prováděné rozdělení alokací emisí ve prospěch energetiky. Dále bude nutné pokračovat v diskusi a připravovat takové směrnice, které by zamezily špatnému nastavení procesů povolování (EIA, IPPC, atd.), nebo nařízení REACH (nezahrnovat základní vlákniny či sběrový papír) či neustálé rozšiřování IRZ.

Environmentální cíle v papírenském průmyslu je třeba hodnotit s ohledem na jejich ekonomické a sociální dopady. Přitom musí být nalezena optimální opatření jak v ekonomice a zaměstnanosti, tak v oblasti životního prostředí. Tento přístup zohledňuje princip trvale udržitelného rozvoje, založeného na dynamické vyváženosti tří pilířů – ekonomického, sociálního a ekologického. Jakékoliv vychýlení jednoho z pilířů vnáší do systému rizika. Uvedený přístup hájí český papírenský průmysl společně s ostatními 16 členskými zeměmi Konfederace evropských papírenských průmyslů (CEPI).

Papírenský průmysl soustavně pečuje o snižování negativních vlivů své činnosti na životní prostředí. Všichni rozhodující výrobci uplatňují environmentální systémy řízení. Od roku 1992 tak došlo k výraznému poklesu všech druhů znečištění až o 92 % (specifické emise na tunu výrobku klesly u SO2 o 86 %, NOx o 50 %). Podstatně se snížily specifické spotřeby energií na výrobu 1 tuny papíru (voda o 43 %, elektřina o 45 %) a vlastní výroba elektřiny z biomasy stoupla z 37 % na 60 % celkové spotřeby elektrické energie v papírenském průmyslu. Od roku 1992 se ztrojnásobila spotřeba sběrového papíru na výrobu nových papírů a v roce 2005 dosáhla více než 480 tis. tun.

Členské podniky SPPaC přijaly počátkem roku 2006 Pravidla k zabránění nelegální těžby dřeva a mají zájem tato pravidla rozšířit do celého dřevozpracujícího sektoru českého průmyslu. Přes dynamický růst spotřeby papírů a lepenek stále ještě ČR nedosahuje úrovně vyspělých zemí EU, dá se však předpokládat další vzestup tohoto ukazatele, až do výše spotřeby kolem 200 kg na obyvatele. To by odpovídalo celkové spotřebě v objemu zhruba 2 mil. tun za rok. Dosažení této hranice pouze absolutním nárůstem dovozu je ekonomicky neefektivní a bylo by nutné je řešit investicemi většího rozsahu. Bohužel však naopak došlo v roce 2006 k odchodu významného investora v papírenském oboru (výrobní kapacita až 400 tis. t tiskových papírů) z ČR z důvodů neúnosného prodlužování udělení potřebných povolení k výstavbě, nejasnostem v zajištění dřevní suroviny i energií a dalším problémům (papírenský stroj se již nyní staví poblíž hranic ČR v Německu s bezproblémovým vyřešením všech ekologických dopadů, zajištěním dřevní suroviny pravděpodobně také dovozem z ČR atd.).

Optimistické výhledy papírenského odvětví by přitom měla podtrhovat skutečnost, že se jedná o odvětví surovinově založené na trvale obnovitelných zdrojích, využívajících možností snadné recyklace své produkce a obecně vnímané jako environmentálně příznivé. Bohužel však nebylo dosud dosaženo konsenzu mezi požadavky ekologických hnutí a ekonomickým zájmem České republiky v oblasti využívání obnovitelné suroviny dřeva.