Bedla červenající

Roste místy velmi hojně v jehličnatých a listnatých lesích od července až do října. Klobouk má podobný jako bedla vysoká, ale s průměrem pouze asi 12 až 15 centimetrů. Také lupeny husté a bílé, po otočení ale červenají až hnědnou, stejně jako dužina po poranění. Třeň je válcovitý, dole hlízovitě rozšířený, šedohnědě tygrovaný s mohutným bělavým prstenem. Nejchutnější kuchyňskou úpravou jsou klobouky smažené jako řízky v trojobalu.

Hřib kovář

Tato krásná houba je známá také pod lidovými názvy „modrák“ nebo „sinák“. Roste na kyselejších půdách především v podhorských a horských oblastech ve smíšených či jehličnatých lesích, často ve skupinách, méně jednotlivě. Klobouk má v mládí jemně sametově plstnatý, polokulovitý, později lysý, plochý až 20 centimetrů široký, většinou tmavohnědý. Rourky jsou žluté až žlutozelené, póry zpočátku stejné barvy, později oranžové až nachově červené. Otlačením silně modrají, stejně jako dužina po poranění. Třeň je mohutný, v mládí soudkovitý, pak kyjovitý, nemá síťku a je pokrytý jemnými tmavočervenými skvrnkami. Je to oblíbená jedlá houba, je však nutná delší tepelná úprava, neboť jinak vyvolává trávící a střevní obtíže. V kuchyni se používá zvláště do houbových omáček.

Kozák březový

Výhradně pod různými druhy bříz v lesích a hájích všech poloh nalezneme v hojném množství od července do října tuto typickou houbu. Klobouk je tmavohnědý, šedohnědý až černohnědý, matně plstnatý, polokulovitý až 15 centimetrů široký. Rourky i póry jsou v mládí bělavé, ve stáří šedé a po otlačení nemění barvu. Třeň je poměrně dlouhý, válcovitý, ke klobouku kónický, šedavý, hustě pokrytý šedočernými mírně odstávajícími šupinkami. Kozák je dobrá jedlá houba, ale sbíráme pouze mladší plodnice.

Křemenáč březový

Roste nepříliš hojně výhradně pod břízami v lesích všech typů, ale i mimo les převážně na vlhčích stanovištích od června do října. Klobouk je polokulovitý, ve stáří plochý, až 20 centimetrů široký, sametově matný, žlutooranžový až červenooranžový. Rourky i póry jsou v mládí bělavé, pak šedé až černohnědé. Třeň je v mládí soudečkovitý, pak kyjovitý až válcovitý, bělavý, hustě pokrytý černými, pak hnědočernými nápadnými šupinkami. Dužina je tvrdá, bělavá a na řezu se zbarvuje do vínově červené až modrofialové barvy. Křemenáč je výrazná elegantní houba, která láká ke sběru, ale není, bohužel, v lesích tak častá.

Muchomůrka růžovka

Tuto jedlou muchomůrku nalezneme od června do listopadu od nížin až do hor. Roste dosti hojně, často ve velmi početných skupinách (vytváří také tzv. „čarodějná kola“) v lesích všech typů pod smrky, jedlemi a buky. Klobouk je zpočátku polokulovitý, vyklenutý, později plochý až 15 centimetrů široký, v mládí bělavě růžový, pak masově červený až červenohnědý a je většinou pokrytý bělavými či růžovohnědými stroupky. Lupeny jsou husté, bílé a poraněním růžoví. Třeň je válcovitý, ukončený kuželovitou hlízou, zvláště v mládí mohutný, plný. Na třeni je v horní části mohutný, bílý, zřetelně rýhovaný prsten. Dužina celé plodnice poraněním červená až hnědne. Růžovka je oblíbená jedlá houba pro svoji vydatnou „masitost“ a chuť, i když je velmi často, zvláště v oblasti hlízy napadená larvami hmyzu. Od nebezpečné velmi jedovaté Muchomůrky tygrované (Amanita pantherina) se liší především rýhovaným prstenem a okrajem klobouku a červenající dužinou.