Těžba dřeva se v letech 1945 až 1989 neustále zvyšovala, ale nikdy nedosáhla výše celkového ročního přírůstu, který se pohybuje kolem 20 milionů m³. Při kulminaci v 80. letech se roční těžba blížila k 14 milionům m³. Pak začala klesat a nejvýraznější snížení zaznamenala v letech 1991 až 1993 na necelých 10 milionů m³, a to v důsledku navracení lesů původním majitelům. Nyní opět stoupá a v roce 2006 dosáhla 17,68 milionu m³. Listnaté dříví z celkového objemu dosahuji asi 11 procent. Podíl výchovných (předmýtních) těžeb (především probírek) se pohybuje v rozmezí 25 až 30 procent. Postupně se daří snižovat množství nahodilých těžeb, jejichž podíl klesl z téměř 70 procent na počátku 90. let pod 30 procent v roce 2004.

Těžba od 19. století do současnosti

Přibližně polovina dřeva se zpracovává na pilách, 25 procent v celulózopapírenském průmyslu, sedm procent je paliva, zbytek tvoří tzv. rovnané průmyslové dříví a ostatní sortimenty. Vzhledem k tomu, že ceny dříví jsou na tuzemském trhu, přes svůj značný nárůst od roku 1990, stále nižší než na světových trzích, je dřevo předmětem čilého zahraničního obchodu. Kromě pilařských a celulózopapírenských závodů je v České republice rozvinuta výroba různých druhů aglomerovaných desek, lepených konstrukcí, stavebně truhlářských prvků i montovaných domků. Dlouholetou tradici má výroba nábytku, hudebních nástrojů, zápalek a dalších produktů ze dřeva.

Produkce surového dříví – nesmírně cenné, v mnohém nenahraditelné a navíc obnovitelné suroviny je, vedle jiných funkcí, nezanedbatelným posláním lesů. Díky tržnímu zhodnocení dřevní produkce vzniká ekonomický potenciál lesního hospodářství, který může být využíván k soustavné obnově a zvelebování lesů.

K dobré tradici českého lesnictví patří jeho schopnost trvale uspokojovat tuzemskou potřebu dřeva z vlastních zdrojů a za určitých podmínek i část své produkce vyvážet do zahraničí. Rubem této skutečnosti je fakt, že spotřeba dřeva na jednoho obyvatele je v České republice asi o polovinu nižší než ve vyspělejších zemích. Řešením pro snížení vývozů dřeva by bylo zvýšení spotřeby dřeva na domácím trhu.

Pozitivním jevem je vytváření předpokladů pro zajištění vysoké úrovně produkčních možností i v budoucích letech. To je, s ohledem na současné ekologické poměry, mimořádně cenný výsledek praktické činnosti českého lesnictví. Porostní zásoby v lesích České republiky vzrostly z 307 milionů m³ v roce 1930 na 655 milionů m³ v roce 2005; přičemž průměrná zásoba dříví na jeden hektar činí 246 m³. Na růst zásob mělo vliv zvyšování výměry porostní půdy, věkový posun plošně nadnormálních mladých věkových stupňů do starších, zásobově bohatších stupňů a v neposlední řadě zpřesňování metod zjišťování porostních zásob a účinná pěstební péče o lesní fond.

O celkové výši těžeb v lesích na území dnešní České republiky v minulých stoletích nemáme dostatek hodnověrných údajů. Můžeme ale předpokládat, že v 19. století roční těžba dosahovala kolem 6 až 7 mil. m³. Výjimku tvořily roky mimořádného přemnožení škůdců po větrných a sněhových polomech, kdy v některých oblastech výše těžby dosahovala až desetinásobku obvyklého rozsahu.

Ani počátkem 20. století nedochází k zásadní změně. Těžba výrazně narůstá až v období let 1922 až 1927, kdy bylo třeba likvidovat mimořádně rozsáhlý výskyt nebezpečných škůdců – mnišky a kůrovce. V období německé okupace 1939 – 1945 se úroveň těžby přibližovala situaci v nejtěžších kalamitních letech. Dostatečně hodnověrné údaje o intenzitě exploatace lesů na území dnešní ČR za toto období, vzhledem k přičlenění pohraničních oblastí k Velkoněmecké říši, statistika neposkytuje. Lze ji ale odhadovat mimo jiné podle znění vládního usnesení č. 122/1939, které upravilo těžební předpis jehličnatých dřevin tak, aby odpovídal 150 procentům pravidelného ročního etátu.

První poválečná léta znamenají prudký, ale jen dočasný pokles. V období 1950 až 1970 se těžba ustálila mezi 8 a 9 miliony m³ ročně. Poté, když hospodářská úprava zjistila, že v souvislosti s růstem porostních zásob rostou i těžební možnosti, dochází po roce 1970 k strmému růstu těžeb. Ten pokračoval do roku 1985, kdy bylo v České republice vytěženo téměř 14 milionů m³. V druhé polovině 80. let se výše těžby ustálila na úrovni 12 až 13 milionů m³.

Na počátku 90. let dochází k poklesu těžeb v důsledku navracení lesních majetků původním vlastníkům na 8 až 9 milionů m³, ale po stabilizaci vlastnických poměrů opět těžba stoupá až na 17,68 milionu m³ v roce 2006. Z hlediska dřevinné skladby převládají ve vytěženém dříví jednoznačně jehličnany s 89 procenty, z toho smrk 73 procent a borovice 15 procent; listnáče se podílejí na těžbách 11 procenty, z toho buk pěti a dub 2,6 procenta.

Značné proměny prodělala samotná technologie těžby dříví od používání seker a ručních pil – kaprovek, přes dvoumužné motorové pily k jednomužným motorovým pilám, až po dnešní těžebně dopravní technologie – harvestory a vyvážecí soupravy.